Stavba: do- -a.

Cirkumfixem vznikají příslovečné spřežky. Připojuje se nejčastěji k adjektivům: pravý → doprava; měkký → doměkka; holý → dohola; hladký → dohladka; bílý → doběla; méně často k substantivům: slovo → doslova; kolo → dokola; prostředek → doprostředka. Prefix do- je předložkového původu, sufix -a je původně genitivní koncovka substantiva nebo jmenného tvaru adjektiva (zpodstatnělého adjektiva).

Užívají se ve většině případů dvě pravopisné podoby – psaní dohromady (dokolečka, donaha) i zvlášť (do kolečka, do naha), a to i v případě, že je příslušný jmenný tvar adjektiva (nah, gen. naha) vázán pouze na danou předložkovou vazbu.

Takto utvořené deriváty jsou (1) příslovce způsobu (zpravidla s větším či menším příznakem míry) vyjadřující dosažení nějakého stavu či vlastnosti označené základovým jménem: dosyta (‚tak, až je zcela ← syt/sytý‘), podobně dohola, donaha, doběla, doruda, dosucha, doměkka, dohladka; adverbium dozlatova formálně vychází z neužívaného adjektiva zlatový; primárně měrová jsou docela (‚úplně, dost‘), dočista, dopola (srov. též konkurenční ► z- -a: zpola); míru jistoty vyjadřuje dojista; (2) příslovce místa vyjadřující směr/prostorovou zaměřenost děje: doleva (‚na levou stranu‘), doprava (srov. též konkurenční v- -o: vlevo, vpravo), doprostředka; dokola (‚v dráze kruhu‘), dodaleka, doširoka; (3) příslovce času vyjadřující koncovou časovou hranici děje: dodneška, dozítřka, donedávna.